Upravit stránku

Ó Sole Mióóó... Víc než 100 let stará neapolská píseň o slunci a lásce se rozléhá koupelnou, sprchová hlavice se mění v mikrofon a žárovka nad hlavou ve světla reflektorů. Tento scénář se den, co den odehrává v koupelnách po celém světě. Sprše totiž vůbec nevadí, že neumíme zpívat. Nehodnotí, jak vypadáme, jestli jsme malí, velcí, tlustí, tencí nebo jakou dnes máme náladu. Trpělivě naslouchá našemu zpěvu a poctivě smývá starosti našich všedních dnů.

Sprchová hlavice si zaslouží náš dík a uznání. Sama si za poslední roky prošla obrovským vývojem, má nespočet podob a funkcí, ale jedno stále zůstává – je to ona, kdo je s námi v těch nejintimnějších chvílích. Proto ji dnes vzdáme hold alespoň tím, že se podíváme do její historie a nakoukneme i do budoucnosti.

Prapůvodní sprchy

První mýdlo vynalezli Babyloňané a první opravdové sprchy objevili archeologové v antickém Řecku. Nebyly však součástí koupelen, jak je známe dnes. Soukromé umývárny byly výsadou hrstky bohatých a ve většině z nich byste stejně našli jen mísu s vodou. Sprchy byly společné veřejné prostory, do nichž přiváděl vodu propracovaný systém akvaduktů.

Podobné umývárny nacházíme po celém Řecku i Římě a sloužily především jako součást společenského života. Hrála v nich hudba, hrály se hry, popíjelo víno a jedlo ovoce. Přestože lidé věřili, že je mytí pro zdraví důležité, očista hrála vedlejší roli. Zato Egypťané skutečně věřili ve smývání tělesných i duševních nečistot a byli také první, kteří zavedli pravidelné koupelnové rituály včetně používání kosmetiky.

Sprchová hlavice

Špinavá Evropa

Rekord v čistotnosti dnes drží Poláci a 69 % Evropanů se sprchuje alespoň jednou denně. Kde jsou ty doby, kdy se lidé báli koupat, aby nebyli nemocní. Antické veřejné lázně totiž postupně vystřídal strach a víra, že se prostřednictvím vody dostávají do těla různé škodliviny (obzvlášť v období morové epidemie ve 14. století). Tyto teorie nejvíc přikrmovala církev, která označila veřejné umývárny za domy hříchu. 

Vynález první mechanické sprchy

Tak šel čas až do 60. let 18. století, kdy Angličan Wiliam Feetham vynalezl první mechanickou sprchu. Do nádrže zavěšené nad hlavou jste ručně pumpovali předem ohřátou vodu, abyste pak jen zatáhli za provaz a pustili na sebe příjemnou spršku. Nic zázračného. Společně s rozmachem hydroterapie to však byla renesance veřejných koupelí a znovuobjevení pravidelné hygieny.

V 19. století se sprchy postupně dostaly z veřejných umýváren do společných domovních koupelen. Dřevěné vany nahradily kovové a sprchy dostaly plynové a později elektrické ohřívače vody. Až do poloviny 20. století však byly osobní koupelny stále jen luxusem (i na poměry vyšší třídy).

Zpátky pod vodopád

O modernějších sprchách můžete začít hovořit až ve 20. století a teprve 80. léta přinesla různé množství funkcí, jak je známe dnes. Přepínání trysek, masážní sprchové hlavice, a dokonce osvětlené hlavové sprchy s efektem deště. Pokud za prapůvodní sprchu označíme vodopád, vrátili jsme se tím ve vlastních stopách. Ano. Není nic příjemnějšího, než si po celodenním nahánění mamuta (rozumějte práci) dopřát koupel pod vlastním vodopádem.

Vodopád místo sprchy

Typy sprchových hlavic

  • Klasická ruční sprcha – nejrozšířenější a ekonomicky nejvýhodnější varianta s hlavicí připojenou k baterii pomocí hadice.
  • Pevná hlavová sprcha – pevně fixovaná ke stěně nebo stropu pro dokonalou relaxaci.
  • Sprchové soupravy a panely – upevněné na stěnu, jejichž součástí je hlavová sprcha, ruční sprcha a například místo na odkládání kosmetiky, osvětlení, zrcadlo apod.
  • Hydromasážní panely – obsahují navíc ještě vícepolohové masážní trysky pro uvolnění zad a šíje.

Taková je běžná dnešní nabídka, která zahrnuje bezpočet materiálů, tvarů a designových provedení. Ty mají společné jedno – čím větší, tím lepší. V uspěchané době holt potřebujeme i větší prostor pro relaxaci, a proto i větší a pohodlnější sprchy.

Největší hity a novinky

Od vodopádu jsme se dostali až k moderním vychytávkám, kterým vévodí již zmíněná hlavová sprcha v leštěném nerezu či pochromované mosazi. I tu ale můžete doplnit o další nejnovější funkce:

  • Možnost přepínání programů na masáž (přerušovaný proud vody), perličku (drobné kapičky vody) a mlhu (voda se rozptyluje a padá jako jemný déšť).
  • Systém proti usazování vodního kamene – samočisticí funkce proti ucpávání trysek.
  • Program na úsporu vody.
  • LED osvětlení, které se může měnit i podle teploty vody (což oceňují zejména maminky při výchově a koupání malých dětí).

A co nás čeká v budoucnu? Umím si představit třeba sprchovou hlavici se zabudovaným zásobníkem na pivo? Koupel ve zlatavém moku je přeci běžnou součástí wellness procedur, tak proč nemít vlastní pivní lázeň doma? Co myslíte?

Nahoru